Když se řekne Karibik, vidíme nekonečné bílé pláže, palmy, blankytné moře a všechny možné druhy drinků. Když se řekne Kuba přibydou v našich představách auta ze 60 let, rum a doutníky. Zatím tím vším se však skrývá běžný život obyčejně neobyčejných lidí. Příběhy, které píše sám život, radosti i strasti a jinakost, která pro nás Evropany může být až šokující.
Do Kuby jsem se zamilovala před 18 léty, aniž bych o ní něco věděla. Byla to jakési neviditelné pouto, na které jsem dalších 10 let zapomněla. Před 8 léty se však vkradla do mého života a zůstala až do dnes. Jinakost, kterou vidíte na každém kroku, byla zprvu po stránce kulturní i mentální těžko stravitelná, ale po čase i oživlé muzeum Vám bude připadat „normální“.
KOUZLO OSTROVA
Ve vyspělých zemích jsme zvyklí na neustálý přísun… chtěla jsem napsat internetu, ale musím říct všeho – od zmíněného internetu, přes elektřinu, vodu, jídlo, toaletní papír apod. Bereme to jako samozřejmost a když to nedej bože není, tak si stěžujeme. Na Kubě je však okouzlující fakt, že ne vždy je všeho pod dostatkem a i tak se dá žít. Jsou samozřejmě tací, kteří budou neustále brečet, ale jsou i ti, kteří s pokorou jdou ku předu. A co víc, ani na minutu nepomyslí na to, že by chtěli vycestovat.
Spěch, konzum a sociální nezájem ba chlad – tak bych charakterizovala život ve vyspělých zemích. Na druhou stranu máme zde nekonečno možností a hojnost na každém kroku. Když se nám nelíbí práce, můžeme ji kdykoliv změnit. Když nám dojde pasta na zuby, chleba, rajčata, toaletní papír, jednoduše si to zajdeme koupit nebo si to necháme dovézt až pod nos. Všude je všeho plno. Využíváme však všechny možnosti, které nám tento život nabízí?
Kuba má tedy pro mě nezaměnitelné kouzlo v jednom a to v uvědomění si toho, jak zbytečně plýtváme, jak se zbytečně stresujeme a jedeme jako křečci v kolečku, aniž bychom si všimnuli, že nám život protéká mezi prsty.
NEDOSTATEK MÁ SVÉ PLUSY
Tím, že na Kubě není internet tak dostupný a když už je, tak je většinou bídný a pomalý, lidé spolu stále mluví. Nejsou přilepení ke krabičce, která jak někdo hezky řekl: „Sbližuje s těmi, co jsou daleko a oddaluje ty, co jsou blízko.“ Možná i díky tomu na ostrově jde paradoxně cítit jakýsi zvláštní druh svobody. Stejné je to ze stresem a starostmi – ano, kdo je nemá, ale tam je jiný než v Evropě. Možná je to vřelostí rodin, které od nejmenšího prcka pro nejstarší seschlou rozinečku spolu tráví čas, povídají si, zajímají se o sebe navzájem, a především si pomáhají. Teplo a láska se nese vzduchem, jako horké karibské podnebí.
Povětšinou se sprchují v kbelíku s vodou. A vadí? Nevadí. Naopak. Když jsme se osprchovali dva v jednom kbelíku a ještě nám zbylo na spláchnutí vody, doslova jsem se tetelila blahem. A představte si, když si pak naberete kbelík vody jen pro sebe, takový luxus. Někomu to může připadat, jako krok zpátky, ale za mě je to poznání, které pomáhá v uvědomění si toho, co je opravdu v životě důležité.
Comments